Historie

Rovinatý charakter Hornomoravského úvalu a přítomnost řeky Moravy přímo ovlivňovaly způsob osídlení, který má prehistorické základy, o čemž svědčí i nejznámější lokalita osídlení pravěkých lovců mamutů v Předmostí u Přerova. O dřívějším osídlení dnešního území Ivaně slouží četné archeologické nálezy, jako jsou popelnice různých tvarů, misky, přesleny, bronzový náramek a bronzová spona ad.

První zmínka o Ivani pochází z roku 1359. Podle L. Hosáka jsou dokladovány tyto názvy obce: 1358 (?) - Euan, 1359 - in vi11a Ewany, 1359 - de Ewans, 1368 - de Ewans, 1371 - in villa Ewanie, 1390 - de Eywanya, 1480 - Eywanij , 1513 - lidem svým ejvanským, 1678 - Eiwan, 1691 - Eywan, 1718 - Eywann, 1751 - Eywan, 1846 - Eiwan, Eiwany, 1872 - Eiwan, Ivaň. Název obce je odvozován od osobního jména Ivan nebo Ejvan.

V nejstarších dobách patřila část Ivaně k zeměpanskému zboží tovačovskému a část byla samostatným alodním statkem.

R. 1351 držel zdejší dvůr s příslušenstvím olomoucký měštan Zdeněk, jenž jej prodal Janovi a Drslavovi, bratřím z Kravař. Jiný dvůr držel tehdy Řehoř Kučeře, jenž jej r. 1359 prodal spolu s poplužím za 12 kop grošů Bartušovi z Ivaně a jeho manželce Dětce. R. 1365 prodal Svach z Ivaně jiný dvůr Rackovi z Olšan. R. 1368 Dalibor z Ivaně zapsal na Ivaň 6 kop roční činže právem věnným na 60 kopách manželce Zdeňce. Tato činže náležela před r. 1385 Benešovi Doupovcovi, jenž ji t.r. prodal Ctiborovi z Cimburka. T.r. prodal Matouš z Ivaně bratřím Janovi a Mikulášovi všechen svůj majetek v Ivani. R. 1371 také Milota z Ivaně prodal témuž p. Ctiborovi z Cimburka za 26 kop půldruhého lánu v Ivani. Současně pan Ctibor z Cimburka, jinak z Tovačova, od bratří Oneše, Jana a Svatoše z Nezamyslic nabyl tvrze s přísl. v Nezamyslicích, dav jim za ni 100 kop a zmíněného půldruhého lánu v Ivani.

Ješek z Ivaně zapsal r. 1371 manželce své Anně 45 kop na Ivani, současně spolčili se na svůj díl bratranci Aleš a Zvěst z Ivaně. Také po Alšově smrti prodala jeho vdova Zdinka r. 1373 své věno zapsané na Ivani za 30 kop Ctiborovi z Cimburka. R. 1374 Milota z Ivaně prodal Ctiborovi Tovačovskému půldruhého lánu v Ivani a Jan z Ivaně zapsal manželce Svojslavě 30 kop věna. Současně koupil Arnošt z Čech v Ivani Unky z Majetína za 70 kop gr. 10 čtvrtlánů a zapsal na nich manželce Marketě 50 kop věnným právem.

K r. 1376 existuje několik deskových zápisů o Ivani a vladykách po ní jmenovaných.

V letech 1375 až 1385, 1390 čtou se po Ivani Přibeň, Lídeř a Arnošt. Koncem 14. století náležel díl osady Janovi Svachovi z Ivaně, jenž r. 1391 prodal Ješkovi z Krumsína zde dvůr, půl druhého poplatného lánu, 2 podsedky, 1/2 lán činžovní, 2 podsedky s lukami a nivami. Ješek z Krumsína zapsal r. 1415 na tomto díle 40 kop věna manželce své Kateřině z Dědkovic a díl Ivaně prodal Drslavovi z Příluk. Viz dále r. 1479.

Ctibor Tovačovský z Cimburka svůj zdejší majetek neustále rozmnožoval. Dva lány a čtvrt spadly kolem r. 1380 úmrtím Alšovým z Ivaně na markrabí Jošta. Ten je dne 15.května r. 1382 daroval jako odúmrt Ctiborovi, jenž dne 23. ledna 1385 koupil také tři lány beze čtvrti, krčmu, zahradu a louku od Beneše, řečeného Dúpovce (Doupovce) z Valče. Po smrti Ctiborově přešel i celý díl Ivaně na syna Albrechta z Tovačova (1392 - 1416), po něm na Jana (1416 - 1464) a pak na slavného Ctibora Tovačovského z Cimburka (1464 - 1494). Část skoupenou od ivaňských vladyk drželi tito pánové jako zboží zpupné, část příslušnou k Tovačovu jako léno zeměpanské až do r. 1470.

Dne 28. září 1479 koupil pan Ctibor Tovačovský od Herše z Příluk za 200 zl. (dva lány rolí a dvě zahrady v Ivani, které Hereš zdědil po zemřelém strýci Krupsovi z Ivaně, čímž celá dědina spojena s Tovačovem).

Pan Ctibor vložil r. 1480 své manželce Elišce z Mejlic 500 kop "ku pravému věnnému právu na ves Ivaň s dvorem a ves Výkleky (zan.) tak, aby ona z toho věna nemohla býti splacena, dokud po jeho smrti stavu svého vdovského nepromění".

Tento pán měl neustále spory o pastviska na Blatech poblíž Ivaně. Kapitula olomoucká držela nedaleké Polkovice, jež byly jako zaklíněny mezi dědinami náležitými k panství tovačovskému a kojetínskému. Poddaní kapitulní i Ctiborovi svojili si pastvy na Blatech. Dne 17. ledna r. 1482 potvrdil biskup Tas smlouvu, kterou učinil Ctibor s kapitulou, aby sporům byl konec, neboť do sporů zamíchali se také kapitulní poddaní z Hrubčic a spory stávaly se nechutnými nejen proto, že obojí vrchnost chránila svých poddaných, ale také pro různost náboženského vyznání obou vrchností. Pan Ctibor přál Bratřím na panství tovačovském a katolické víře vždy věrná kapitula nemohla se s nimi nemohla přátelit. Smlouva měla konečně učiniti mír.

Klenovice náležely tenkráte k panství kojetínskému, jež bylo majetkem pražských arcibiskupů, drželi je majitelé Plumlova v zástavě. Plumlovem vládla tou dobou paní Kunka z Kravař.

Pastev na Blatech mezi Ivaní a Klenovicemi užívali obojí poddaní, ale nesnášeli se. R. 1482 měly vrchnosti o ně spor, v němž paní Kunku zastupoval komorník cúdy olomoucké pan Václav z Boskovic, který žaloval pana Ctibora, že proti starodávnému obyčeji dovolil na Blatech pásti také poddaným z Výklek a z Klopotovic, kteří na Blatech předtím nikdy nepásli, že pan Ctibor zdělal na Blata nejdříve nebývalé cesty a průhony a zahájil na nich na úkor pastev louky, kterých požívá výhradně k svému užitku. Mimo to zdělal pan Ctibor v Ivani dvory, v kterých má své dobytky na škodu Klenovských. Pan Ctibor na žalobu odpověděl.

Nástupce Ctiborův a jeho synovec Adam z Cimburka a z Tovačova učinil dne 19: září 1496 smlouvu se svými poddanými z Oplocan, že nebudou vzdělávati robotou rolí naležitých ke dvoru v Ivani, ale budou za tu robotu nadále platiti do čtyř let 16 kop ročně. Také se smluvil s poddanými z Králic o louku na Blatě v Ivaně, kterou dotud každoročně klidívali, že mu budou z té louky platiti ročně 6 kop gr.

Když se Tovačov stal vlastnictvím pánů z Pernštejna, přešly neshody sousedské o pastvy i na ně. R. 1538 bylo učiněno narovnání mezi kapitulou olomouckou a panem Janem z Pernštejna, v němž bylo ustanoveno, aby řečiště mezi Hrubčicemi a Ivaní zůstalo beze změny tak, jak bylo dříve, ale most přes ně "mají dělati společně poddaní z Hrubčic a z Ivaně. Staré řečiště, kterým tekla voda z Polkovic na mlýn uhřičický a odtud na kojetský, má zůstati nezměněno".

Obecní pečet pochází z r. 1623: na zoraném poli kráčí Hanák jako rozsevač (seje z rozsívky). Před ním vlevo na mezi keř, ve vzduchu nad jeho hlavou dva skřivánci, vzadu pytel obilí a na něm sedí pták. Dne 10. října r. 1754 žaluje obec u císařské representace a komory, že obecní pečeť byla vždy v obecních rukou, až před 3 nedělemi zemská rektifikační komise přišla na Tovačov a ivaňské obci nařídila, aby pečet a originály privilegií donesli na zámek a odevzdali komisi. Obec vypravila ke komisi poselství žádat, aby se od tohoto požadavku upustilo, ale přece učinila pánům komisařům po vůli a vydala jim, co chtěli, leč dosud se obci nic nevrátilo, ba někteří z vyslaných byli i 8 dní zavření bez teplého jídla, ba dokonce ani chleba se jim nedostalo do areštu s dostatek. Nad to i purkmistr a dva sousedé byli citelně zmrskáni a dne 7. října odvedeni k trestanecké práci na šance do Olomouce. Císařská representace rozhodla dne 12. října téhož roku, že rektifikační komise překročila svou instrukci, nařídila, aby trestaní byli z Olomouce ihned propuštěni a komisi dala důtku za takové jednání ukvapené. Zdá se, že již dříve byla obci pečeť odebrána, neboť dne 31.1.1752 nařídila táž cís. representace, že "obec ivaňská má míti obecní pečeť ve svých rukou jako ostatní osady poddanské, ježto ji obec k různým věcem potřebuje a měla by snad značnou škodu, kdyby pečeť neměla".

Roku 1668 bylo ve vsi osedlých: 17 půllánů, 11 čtvrtlánů, 3 zahradníci, chalupník, 8 lhotníků, pustých bylo 9 půllánů a 9 chalup. R. 1749 náleželo poddaným (59 čísel): 1563 2/8 měřice polí, 6 1/8 měřice zahrad, 162 vozů sena a 62 6/8 měřice otavy. R. 1793 zde bylo 75 domů, 572 obyv., r. 183.4: 88d., 647 obyv., r. 1900: 123 d., 666 čes. a katol. obyv., r. 1921: 134 d., 679 obyvatel.

Již v 18. stol. byla zde škola. Učilo se v chaloupce (č. 8) až do r. 1799, kdy na byla školu upravena obecní kovárna (č. 4), v níž se vyučovalo 100 let. R. 1883 byla škola rozšířena na dvojtřídní - , místnost pro ni upravena z bývalého důstojnického bytu (zřízeného r. 1843). R. 1899 byla vystavěna nynější škola nákladem 21.821 zl. Před r. 1858 měl učitel ze školáka 15 kr. a bochník chleba, od obce 4 sáhy dřeva a 4 kopy otýpek, po r. 1858 210 zl. platu a zmíněné dřevo. R. 1908 bylo 136 dětí, r. 1927 jen 69. Školní kroniku založil nadučitel Jan Rada r. 1872.

V roce 1900 bylo v Ivani 702 ha hopodářské půdy, z toho 522 ha polí, 116 ha luk, 20 ha pastvin, 8 ha zahrad, 6 ha lesů: V obci bylo chováno 123 koní, 324 ks skotu, 275 ks vepřového. Byly zde cihelny (1 - 1911, 2 - 1930, 3 - 1939), pískovny (4 - 1935, 4 -1939), výrobna lhovin (1924), konzum (1924). Části vsi: Dědína, Vrbí, Zábraní

Polní trati (dle r. 1754): Přední, Prostřední a Zadní díl, Dlouhý, Malý a Velký padělek, Hrubý, Nivka, Podblatní, Čtvrti, Hrubá louka, Zbytek, Malá louka, Obecní, Pod horkou, Náklad, Klín, (dnes) Nivka, Podblatí, Záhumenky, Hrušenka, Hrálická louka, Okrajky, Lesiny, Bažantnice, Oplety, Obecní a Kravské trávníky, Studňové podíly, Bařiny, Husiny, Vršiny, Zádvoří, Ohrada. V trati "Studňové podíly" byla ještě okolo r. 1880 studánka s léčivou železitou vodou.

Spolky: Občanská beseda (od 1880), čtenářský spolek (od 1907), hasičský (od 1881), Sokol (od 1920), Národní jednota (od 1914), Otčina (od 1924), Domovina (od 1923), malozemědělců (od 1919), agrární dorost (od 1909), katolických zemědělců (od 1925), odb. hudebníků (od 1930), SK, agrárních zaměstnanců (od 1935).

Místní události: krupobití dne 27.7.1824, 1. a 28.7.1902 krupobití (škoda 140.298 K), 10.2.1817 požár (9 stodol), 1806 a 1807 tři požáry, v říjnu 1831 cholera (40 mrtvých), 1834 veliké mrazy, sucho a pád dobytka, 1835 a 1842 veliké sucho a cholera, 1. 7.1844 požár od blesku ( 14 domů), 1.9.1847 oheň (22 domů), 1849 a 1851 cholera, v červenci 1866 za bitvy u Dubu zapálil vystřelený rakouský granát, 1867 oheň (37 domů), 29.4.1869 oheň (9 stodol), 1871 tři ohně, r. 1892 oheň (6 domků). Mimo to četné menší požáry.